Každý rok v létě nastává stěhování národů. Vypuknou dovolené a lidé se rozjedou na chaty chalupy a do kempů. Velká část turistů se vydává do zahraničí, většinou z vedra do ještě většího vedra. Já jsem letos navštívil Černou Horu. Krásná země a ten název “Hora” ji velice dobře vystihuje.

 

Protože bych nevydržel ležet týden na pláži, i když písčité a jistě léčivé, stihl jsem pár poznávacích zájezdů. Černá Hora není bohatá země, ale lidé jsou tu přátelští. Žijí hlavně z letní turistiky a služeb s ní spojených. Průmyslová výroba tu po osamostatnění téměř neexistuje a tak je zde velmi čistý vzduch. I ve vnitrozemí je pro turisty mnoho zajímavých míst. Dvě z nich mě zaujala jako včelaře.

Na autobusovém výletě jsme projeli okolo několika včelnic a na jedné jsme se zastavili. Je to včelnice Miroslava Martinoviče v malé vísce Dubovik na okraji Národního parku Lovčen.Včelnice se nachází v nadmořské výšce okolo 900m. Chová se zde 50 včelstev a vedle parkoviště má rodinná farma svou malou prodejnu, ale se širokým sortimentem.

 

Kromě světlého a tmavého medu (prý z černých borovic) prodávají různé plody a ořechy v medu, medovinu, medem ochucenou rakiji, propolisové tinktury a výrobky z vosku. Obvyklá cena medu je 12 euro za kilogram.

 

Med se prodává i v restauracích a na tržištích, zkrátka všude, kde jsou turisté.

 

 

Na dalším výletě do vnitrozemí jsme obdivovali krásné hluboké kaňony řeky Morača a Tara.

Jedno zastavení bylo v klášteře Morača. Jako v mnoha jiných klášterech i zde chovají včely. Všechny úly jsou nástavkové, kromě jednoho neobvyklého.

Léto je za námi a já se těším, co objevím příští rok.
// Vladimír Uher – Černá Hora 2015 //